Anilin

(1961 - 1975)

V boxu neklidně přešlapuje klisna. Občas prohrábne kopytem čerstvou, voňavou slámu. Pak udělá kolečko a vezme do tlamy pár stébel sena jen proto, aby je opět pustila na zem. Otočí hlavu a vševědoucíma velkýma očima pohlédne na své vzdouvající se břicho. Hříbě uvnitř se rozhodlo, že je čas přijít na svět. Jak se hýbe, vykresluje matce na břiše směšné boule. Porod může začít.

Lidé ze stáje jsou snad ještě víc nervózní než klisna. Do dosud nenarozeného koníčka vkládají velké naděje. Za několik desítek minut je hnědý hřebeček na světě a ještě o chvíli později se poprvé staví na dosud vratké nohy, aby vsunul svou hlavu s pravidelnou bílou lysinu pod matčino břicho a hladově vyhledal zdroj mléka. Pyšná matka si svého potomka chvíli prohlíží, a pak mu začně jazykem urovnávat slepenou a rozježenou srst. Lidé však na pokrouceného koníka s nevyváženou stavbou těla, křivým krkem, posunutými bedry a očividně kratší nohou pohlížejí spíše lítostivě, se špatně zakrývaným zklamáním. Klisna se ochranitelsky staví mezi lidi a hříbě a její pohled směřovaný k "čumilům" ve dveřích boxu jako by říkal: "Však vy budete koukat!"

...a tak přišel na svět Anilin, fenomén, který jméno rodného hřebčína Voschod proslavil po celém světě.

OD NAROZENÍ OUTSIDEREM

Válka je krutá. Přináší s sebou bolest, zármutek a zkázu. Ničí osudy, srdce a duše lidí i zvířat. Zanechává za sebou sirotky, zničené domy, pusto a prázdno. Druhá světová válka si nepěkně zahrála také se vzkvétajícím sovětským chovem anglického plnokrevníka. Ztráta byla tak obrovská, že se ji doposud nepodařilo plně zažehnat. Největší sovětský hřebčín Voschod byl vypálen a nejlepší koně zmizeli kdesi ve válečné vřavě. O to více si ve Voschodu střežili dobré koně, kteří byli příslibem pro budoucnost a opětovné vzkříšení chovu.

Takovými dobrými koňmi byli i Anilinovi rodiče – Element a Analogičnaja, i když jejich význam spočívá ponejvíce ve zplození Anilina, jehož historikové řadí mezi vůbec nejlepší ruské dostihové koně. Element vyhrál 12 dostihů, mezi nimi i sovětské derby roku 1955, ale byl poražen naším pozdějším skvělým plemeníkem Masisem v Ceně Moskvy. Analogičnaja byla nejlepší klisnou ročníku a vyhrála obdobu derby pro klisny, Oaks. Je ale zajímavé, že byla rovněž poražena naším koněm - v Ceně Berlína tehdy zvítězil Sinaj.

Nicméně na výsledek již třetího spojení Elementa a Analogičné se čekalo s nadějemi. Předešlá dvě hříbata, hřebečci Antěj a Abonement, nedosáhla kvality svých rodičů, a tak všichni ve Voschodu doufali, že to do třetice konečně vyjde.

...když se však dívali na pokrouceného hřebečka, který se mezitím nemotorně snažil vypořádat se svýma dlouhýma nohama netuše nic o svém postižení a o nástrahách života, neměli pro něj lichotivějšího jména než ...Anilin! (Anilin je totiž prudce jedovatá látka využívaná v chemickém průmyslu.)

Od samého začátku byla Anilinovi předurčena role outsidera, koně dobrého maximálně do provozu. Půlroční hřebeček se dostal do stáje s koňmi podobných "kvalit". Pečoval o něj ošetřovatel, který koně často a bez příčiny bil a nechoval se k nim nikterak hezky. Anilin se záhy stal nedůvěřivým vůči lidem. V této mizérii se však na něj usmálo štěstí. Jako osmiměsíčního si ho všimnul významný ruský žokej Nikolaj Nasibov a vybral si ho do tréninku. Nevadila mu ani Anilinova krátkozrakost, ani vrozené vady. Všichni si mysleli, že se zbláznil, ale on v Anilinovi rozpoznal skutečné kvality.

JISKŘIČKA NADĚJE

Trénink s Anilinem byl obtížný, jelikož hřebec neměl s lidmi ty nejlepší zkušenosti. Byl vzpurný a shazoval všechny jezdce, nerad si navykal na sedlo i uzdečku a jen Nasibov byl schopen s ním něco udělat. Získal si Anilinovu důvěru. Postupně se stal Anilin dobře jezditelným a začal podávat slušné tréninkové výsledky.

Roku 1963 zemřela ve věku 10 let Anilinova matka Analogičnaja po porodu hříběte, takže se už nedočkala úspěchů svého velkého syna. Na jaře téhož roku však nikdo ani nepomyslel na to, že by právě Anilin mohl být koněm, který se zlatým písmem zapíše do historie ruského chovu i turfu. Ba právě naopak. Vedení hřebčína bylo stále přesvědčeno, že z Anilina nic nebude, proto se rozhodlo poslat ho k letním výkonnostním zkouškám na jedno provinční závodiště, kde běhali koně bez původu, bez výkonnosti. Nasibov byl zásadně proti, protože věděl, že i kdyby tam byl Anilin úspěšný, být nejlepší mezi nejhoršími nic neznamená. Nakonec se mu podařilo Anilina před ředitelem Gotlibem i vedoucím hřebčína Šimširem obhájit, a proto byl v dubnu roku 1963 převezen vlakem do Moskvy na dostihové závodiště.

V Moskvě se Anilin připravoval na svůj první dostih, ale zatímco jeho stájoví kolegové Murmansk a Ekvador už úspěšně startovali, Anilin zchroml na dvě nohy a stal se terčem posměchů. Startoval až koncem května. Před samotným dostihem zaběhl v tréninku skvělý čas, což si ovšem Nasibov nechal pro sebe. Je lepší, když si všichni myslí, že je k ničemu... Na start 1000 metrů dlouhého dostihu se postavili kromě Anilina ještě další koně z nejhorší, čtvrté "grupy". Na startu, pod vlivem nových dojmů Anilin zaspal a než se vzpamatoval, už se jen díval na zádě osmi soupeřů. Jenže Anilin dostal velkou chuť je předběhnout a za pouhých 20 sekund se rychlostí tornáda dostal do vedení a osamocen zvítězil! Škarohlídové tvrdili že je to náhoda, jenže o 14 dnů později v dostihu Gr III vyhrál Anilin s Nasibovem stylem start - cíl.

Pak 14. července následoval nejvýznamnější dostih dvouletých - Cena M.I. Kalinina. V roce 1963 startovalo celkem 11 nejlepších ruských dvouletků. Anilin byl outsiderem, favority se stali Dar, Tajfun a další. Jenže nakonec absolvovali Anilin s Nasibovem dostih sami, bez soupeřů, v čase 1:43,6. Pět délek zpět byl favorit Dar. Grafolog, Anilinův stájový kolega, byl třetí. Anilin tak pro sebe získal první část netradiční ruské trojkoruny, jejíž další dva díly měl teprve ukořistit jako tříletý a čtyřletý. Stal se nejlepším koněm ročníku.

Anilin se na podzim vrátil domů, do rodného Voschodu, ještě předtím však navštívil Berlín a Budapešť. Východoněmeckou Cenu ministra zemědělství a lesního průmyslu jel s úplně jiným jezdcem. Anilin neměl rád změny jezdců a byl rovněž hodně citlivý na změnu prostředí a cestování. Doběhl až třetí. I přes prosby Nasibova se Anilin postavil na start Ceny Sofie v Maďarsku a opět s jiným jezdcem doběhl šestý. Nikolaj pak v lednu roku 1964 přihlásil Anilina do dostihu Preis von Europa (Cena Evropy). Řada expertů z hřebčína i na ministerstvu zemědělství však chtěla Anilina vyřadit ze seznamu dostihových koní - o cestě na zahraniční dráhy nemohla být ani řeč. Přihlášku na Cenu Evropy stornovali a nakonec hřebce nechtěli pustit ani do Moskvy. Nasibov byl přesto přesvědčen o schopnostech tohoto koně a opět se pustil, podobně jako před rokem, do nerovného zápasu. A vyhrál. Anilin však musel od začátku začít budovat svou dobrou pověst...

ANILIN SI ZÍSKÁVÁ DŮVĚRU

Dostihová sezona roku 1964 začala v Moskvě 17. května. Anilin startoval v Ceně zahájení sezony. Byl v pořádku, ale nikdo mu příliš nevěřil vzhledem k předešlým výsledkům v zahraničí. Celý den pršelo a dráha byla rozbahněná, Anilin však vyhrál stylem start - cíl a až o osm délek zpět doběhl favorit Dagor. 14. června a 12. července byla už dráha suchá a Anilin zvítězil v Ceně kolchozních zootechniků na 1600 metrů i v 2000 metrů dlouhé Ceně sovětsko-mongolského přátelství. Do cíle finišoval úplně sám, Apogej a Aeroport za ním zůstali o 7 a 8 délek. Ale to nejdůležitější přišlo 26. července. Nejdříve se toho dne běžela Cena M.I. Kalinina. Novým králem dvouletých se stal Smaragd v sedle s Nasibovem, ale ten měl onoho dne hlavně za cíl vítězství s Anilinem ve Velké všesvazové ceně (derby), tj. v druhém díle trojkoruny. Největšími soupeři měli být Anilinovi Grafolog a Kovboj. Po startu šel do čela Dagor. Běžel sebevědomě a odvážně a už se připravoval k rychlému závěru. Jenže to už nastoupil Anilin. Na něj útočil Kovboj, ale ten brzy odpadl. V oblouku se k Anilinovi přiblížil zase Kadmij, držel se statečně a už to vypadalo na tvrdý souboj, když tu upadl a zlomil si nohu. Anilin zvítězil a ostatní koně bojovali už jen o druhé místo. Následovala další tři snadná vítězství. Pak přeprava do Berlína, kde měl Anilin ukázat, že umí běhat nejen na písku, ale i na trávě. Přepravu však velmi špatně snášel.

Jeho start se konal 30. srpna a Anilin se naštěstí stačil "zregenerovat". Vyhrál Cenu Bukurešti stylem "jak chci". Neměl vážnějšího konkurenta, Gabon byl zpět o 10 délek. Hlavním dostihem celého mítinku byla Velká cena Kongresu, kde startovali nejlepší koně Ruska, Německa, Polska a Maďarska. Po startu šel dopředu Grafolof, Anilin se šetřil. Další koně byli Chorog a Taurów. Do cílové rovinky vbíhalo pole koní pohromadě a vypadalo to na velký souboj, ale Anilin se snadno odpoutal a lehce vyhrál.

Na Cenu Evropy nebyl Anilin v zimě přihlášen, přednost byla dána Murmanskovi. Anilin běžet nemohl, i když byl ve skvělé formě. Startoval alespoň v Ceně Roberta Pferdmanna. Přes řeči, že by Anilin v Ceně Evropy stejně neměl šanci, doběhl Murmansk, který byl o hodně horší než Anilin, druhý za Francouzem Fudjijamou. Anilin však šokoval v Ceně Roberta Pferdmanna a odborníci se shodli na tom, že by v Ceně Evropy zvítězil. V dostihu startovalo kromě Anilina a Grafologa dalších 11 koní z Belgie a Německa. Anilin i Grafolog byli zatíženi 1/2 kg. Odborníci řadili k favoritům čtyřletého Blau Prinze, dále Novalise a Pronka. S Rusy se moc nepočítalo. Po startu zůstal Grafolog díky rozbahněné trati vzadu. Anilin a Blau Prinz šli hlava - hlava, jenže po 200 metrech se Anilin ujal vedení a pole koní doslova uštval. Úspěch ruského chovu potvrdil Grafolog, který dohnal ztrátu a skončil druhý.

Poté Nasibov s Anilinem odcestovali do USA na start Washington D.C. International. Přijeli jako poslední do naprosto odlišných podmínek. Změna časového pásma, stravy, únava po cestě, jiná dráha, to vše si na Anilinově formě vybralo daň. Navíc měl smůlu, že v dostihu narazil na koně Kelsovy třídy, který předtím doběhl ve stejném dostihu 3x druhý a letos konečně triumfoval, navíc časem 2:38,8 jímž zlomil rekord na půldruhé míle. Anilin doběhl třetí, ale v konkurenci koní Gun Boy, Belle Sicambre, Rio Farela nebo Veronse to po namáhavé sezoně nebyl špatný výsledek. Navíc druhý v cíli Anilina křižoval.

Po této zkušenosti se Anilin s Nasibovem vrátili zpět domů. Vedení hřebčína Voschod dostalo nabídky na prodej Anilina, o kterých Nasibov vůbec nevěděl. Dokonce přijel do Ruska kupec z Německa, ale Anilin na neštěstí (na štěstí) předtím upadl a při předvádění kulhal. Němec hřebce nakonec nekoupil.

KE KLASICKÉ TROJKORUNĚ

Dostihová sezona 1965 začala pro Anilina 16. května. Zvítězil, i když to už vypadalo, že se bude radovat Chorog. Anilin se začal propadat, ale pak zmobilizoval síly a vítězství si připsal na svoje konto. 18. července Anilin startoval v Ceně SSSR a vyhrál zcela jasně a bez zjevného úsilí. Druhý Gajer na něj ztrácel 4 délky a Chorog dokonce 5 délek. Anilin neměl rovnocenného konkurenta a tímto vítězstvím se přizdobil i klasickou trojkorunou. Stal se třetím ruským koněm, kterému se to podařilo. Mezi tím Sea Bird vítězně táhl Evropou a proslýchalo se, že je snad i koněm století... Za nedlouho se měl střetnout s Anilinem.

Následovala cesta do Paříže, na start Ceny Vítězného oblouku, kam se sjela snad celá světová špička. Anilin se na místním závodišti necítil dobře, neznal startovací boxy, pořádně nežral a vyšel z formy, zhubl a ztratil svaly. V den dostihu pršelo, dráha byla rozblácená. Anilin po startu zůstal v boxech a vyběhl se spožděním. Půlku dostihu odvodil italský Mario Visconti. Pak se dostal do vedení Anilin, ale podle odborníků šel dopředu moc brzy a ve finiši mu nestačily síly, doběhl až pátý. První byl Sea Bird, druhý Reliance. Diatome, Free Ride a Anilin měli stejný čas a o jejich pořadí rozhodla až cílová fotografie, a to ve prospěch Francouzů. Další start byl v Longchamps, ale Anilin byl nemocný, bral antibiotika. Neměl startovat, pokazil si reputaci a ještě si málem zlomil nohu na výmolu. V průběhu své kariéry běžel Anilin 27x, z toho jen 2x nebyl "na penězích", 2x z toho v Paříži...

Poté Anilin cestoval do Kolína nad Rýnem. Během cesty se opět rozstonal, měl teplotu 40°C a vypadalo to na zápal plic. Nakonec se před Cenou Evropy, na kterou se letos již "nezapomnělo", opět dostal do formy. Před dostihem se nejvíce věřilo Kronzeigovi, dále francouzskému Logopedovi a anglickému Alcadovi. Jenže na dráze bylo vše jinak, byl to Anilinův dostih a Krozeig se ztratil v poli poražených. Tehdy poprvé přinesly západní dostihové časopisy titulky "Výbuch ruské bomby". Stejných slov mohly použít i po roce, kdy pětiletý Anilin dokázal, že jeho předchozí triumf měl k náhodě daleko - triumfoval v Ceně Evropy znova. Ale to už předbíháme.

PORAŽEN BEHISTOUNEM

Anilin nenacházel konkurenci na evropských závodištích ani následujícího roku 1966. Vyhrál Cenu Budynoka, Cenu SSSR, Cenu Pekingu, Velký pohár socialistických zemí a přijel znova do Kolína nad Rýnem k obhajobě svého loňského vítězství v Ceně Evropy. Angličané tentokrát přijeli s hřebcem vysoké třídy Salvem a nesmírně mu věřili. Salvo byl totiž druhý v Ceně Vítězného oblouku. Dva výborné koně poslali Francouzi a s maximální odpovědností se připravovali také domácí koně. O Cenu Evropy bojovalo 10 koní. Anilin měl jako loňský vítěz největší váhu, 62 kg, o osm kg více než druhý favorit Salvo. Po startu šel Anilin hned do čela pěkně u bariéry. Své první místo si držel, a když už do cíle zbývalo snad 30 metrů, Nasibov "složil ruce" a myslel, že už je vyhráno. Anilin začal zpomalovat a dostihl ho anglický kůň. Cílem proběhli oba koně současně, ale nakonec bylo vítězství o krátkou hlavu připsáno Anilinovi...

Největším favoritem W.D.C.I. roku 1966 byl Anilin, dále Assagaie a Tom Rolf. Francouzský Behistoun, náš pozdější plemeník, taky nebyl bez šancí. Po startu se nikomu nechtělo do čela a Nasibov věděl, že klidný průběh dostihu není pro Anilina nejlepší, proto šel do vedení sám. Když do cíle zbývalo asi 300 metrů, začal teprve ten pravý boj. Na Anilina se dotáhl Assagai, ale Anilin se nedal a opět zrychlil. Cíl se rychle přibližoval a vítězství bylo na dosah ruky. Dorážet začal Tom Rolf, ale bezvýsledně, protože už byl vyčerpán. Třetí šel Vasco de Gama, ale ani on už nemohl. Silver Shark běžel vzadu. Anilin měl asi dvoudélkový náskok a zdálo se, že vyhraje. V té chvíli však došlo k něčemu neočekávanému. Behistoun, který v posledním oblouku neprorazil u bariéry, zaútočil zvenku a úžasným speedem dostih vyhrál, když Anilina dokonale zaskočil. Druhý Anilin, 2 délky za Behistounem, za sebou udržel o 1 1/2 délky Assagaia. Čtvrtý byl Vasco de Gama, Silver Shark, Tom Rolf, David Jack, George Royal, Folio a Socopo. Nečekaný závěr dostihu překvapil všechny, nejen Nasibova. Behistounův kurs před startem byl 16:1. Jeho čas měl daleko ke Kelsově rekordu a i loňský Anilinův čas by letos stačil na vítězství. Anilin nesl vzhledem ke svému věku o 3 kg více než tříletý Behistoun a stejně starý Assagai... Noviny psaly: "Vytrvalý, železný ruský Anilin doběhl v dostihu, který vešel do historie, druhý, ale nebyl o nic horší než vítěz Behistoun."

POTŘETÍ VÍTĚZNĚ V CENĚ EVROPY

Šestiletý Anilin měl odejít v roce 1967 do chovu, vedení sovětského turfu se však nakonec rozhodlo pokusit se dobýt triumf: vyhrát Cenu Evropy i potřetí a vytvořit tak stěží překonatelný rekord. Anilin údajně trpěl rozedmou plic a srdeční vadou, ale na jeho výkonech to nebylo znát. Nasibov tvrdil, že je naprosto v pořádku a tyto fámy jsou snahou znemožnit Anilinovi start v Ceně Evropy. Do té doby žádný kůň nevyhrál tento dostih 2x a Anilin přijel bojovat o třetí vítězství v řadě. Kdo tím mohl být nadšen? Určitě ne Němci, kteří na start přihlásili pět svých nejlepších koní. 22. října 1967 byl Anilin v plné síle a na start dostihu se postavil s chutí. Cílem Němců bylo Anilina uštvat, proto šel jeden z nich, Ilix, hned po startu do vedení a udával ostré tempo. Jeho krajani s Lucianem v čele šetřili síly. Anilin byl však o tolik lepší než ostatní, že Ilixovi vedení dlouho nevydrželo. Anilin šel k bariéře a nedovolil svým soupeřům vážnější útok. Vyhrál lehce o 4 délky a ještě v traťovém rekordu. Druhý byl Luciano a třetí Taneb. Bylo to opravdu slavné vítězství.

Když byl Anilin v Moskvě "trojkorunován", nebyl prvním, komu se to povedlo. Před ním získali ruskou trojkorunu už Budynok a Grog. Tito hřebci však nezvítězili v žádném zahraničním dostihu. Anilin byl teď "Podruhé trojkorunovaným", jak ho po tomto vítězství pojmenoval světový tisk. I když před tímto triumfem doběhl na nedotovaném místě v dostihu Prix de l´Arc de Triomphe (Cena Vítězného oblouku), v Ceně Evropy všem dokázal, že je nejlepším koněm, jaký se kdy v Rusku, tehdy Sovětském svazu, narodil.

ZKLAMÁNÍ V CHOVU

Oč lepší byl Anilin na dráze, o to větší zklamání všem připravil v chovu. Jako plemeník působil ve svém rodném Voschodu. Připouštěl nejlepší klisny, ale z těchto spojení bohužel žádný další Anilin nevzešel. Z jeho potomků jmenujme snad derby - vítěze Etana. Přesto byl Anilin chloubou své vlasti, chloubou sovětské propagandy. Hřebec se odebral na věčné pastviny již jako čtrnáctiletý.

EPILOG

Z Anilinova zpoceného těla stoupá pára. Právě vyhrál v posledním dostihu sezony, i v posledním dostihu své hvězdné kariéry. Nozdry má široce rozevřené, od tlamy mu odkapává bílá pěna. Nikolaj Nasibov sesedá, odepíná sedlo a poplácává koně po hnědém, svalnatém krku na kterém se zřetelně rýsují vystouplé žíly. Anilin, očividně stále plný energie, "tančí" kolem. Přes hřbet mu přehazují deku a na krk věší vavřínový věnec. Fotoaparáty cvakají. Pak přichází chlapec s košíkem plným nakrájené mrkve a jiných dobrot, kterými Anilin rozhodně nepohrdne. Anilin jakoby tušil, že běžel svůj poslední dostih, pokládá Nikolajovi vděčně ušlechtilou hlavu na rameno. Po tomto okamžiku souznění hřebec zvedne hlavu k nebi, jakoby vzpomněl na svou matku Analogičnou, která se nedočkala jeho skvělých úspěchů. Kdyby Anilin dokázal hovořit, jistě by v té chvíli řekl: "Jedině vy dva jste ve mě věřili. A já vás nezklamal."