Básničky
Teodor
Ten starej kůň co v rohu stál,
když vešel jsi tak nalevo.
Díval se vstříc, každý ho znal,
kůň co nes jméno Toreador.
Štíhlej ryzák s hřívou jak šál,
s hvězdičkou bílou na čele,
smutný oči co dost už znaj
a v kterých není naděje.
Pro mě jsi byl víc než pro jiné,
poprvé jsi mě po louce nes,
ten otisk tvý podkovy v hlíně
nezmizí pro mě na žádný z cest.
Já taky vím že musíš jít,
však až tě stájí povedou
Jednorožec
Bílá srst,klapot koní
růže,lilie-to vše kolem voní.
Zář do tmy přináší,
světlo z rána donáší.
Hříva zlatá,ocas stejný
zařící roh čarodějný.
Žhnoucí oči,rychlé nohy,
a kopyta barvy duhy.
Nezvítězí žádná zlověst,
jednorožec není pověst.
až váhavý krok bude znít
mý oči dívat se nesvedou.
Volání času
Lehkým cvalem,
hlas slyší dál,
často chválen,
přesto se však bál.
Podkovy zvoní,
ušima stříhá,
louka ta voní,
leskne se hříva.
Radostně zaržál,
pomalu přistoupil,
do vlasů mi nos zabořil
a se mnou cválá dál.
Můj sen
Já vlastního koně chci mít
u boxu s ním stát.
po dlouhé cestě s ním jít
a zůstst s ním napořád.
Tohle je můj velký sen
s mým koněm zůstat celý den.
Nebýt školy,nebyl by to sen,
s mým koněm zůstat celý den.
Můj kůň je i můj kamarád
nechtěla bych se o něj nikdy bát.
Než se můj sen splní,
má hlava se naplní
touhou po mém koni,
stejně jako loni.
Už musím jít domů,
už musím jít spát,
o tobě,koníčku,
nechám si zdát.
Sen
Koně pádí po lučinách
jako křídla po větru.
Po celý den
krouží jako sen
vysoko v oblacích.
Skotačí,skákají,
dupou a kopají,
hrají si bez přestání.
Směju se ze sna,
když koně jen vidím.
Jsem s nimi šťastná.
Poslední hodiny
Ty,koni,ležíš tiše ve stáji.
Těžce dýcháš.
Kdysi jsi hnal na pole,
divoký a bezstarostný.
Nikdy si se necítil tak svobodný.
Kdysi jsi vyhrával závody.
On ví,ty víš,je čas jít.
Až do konce nikdy nevěděl,jak moc tě miloval.
xxx
(Nikola L., 15. 12. 2008 20:46)